Ing. Peter Kováčik: Svěřenské fondy zakládají i méně movití lidé, třeba jako ochranu před exekucí

Zatímco před čtyřmi roky byly svěřenské fondy neznámým pojmem, v srpnu 2018 jich v České republice existovalo už přes 880. Zakladatelé trustů přitom nepochází jen z řad movitých podnikatelů. Stále častěji se o ně zajímají také lidé, jejichž majetek se počítá v řádech jednotek milionů korun.

Když v roce 2014 vstoupil v platnost nový občanský zákoník, přinesl řadu změn. Mimo jiné i možnost zakládání svěřenských fondů. Za uplynulé čtyři roky se povědomí o trustech rapidně zvýšilo, a to jak u zájemců o trusty, tak u úřadů a institucí, s nimiž každý svěřenský fond přichází do styku.

„Díky tomu se postupně vytváří ustálená praxe. Svěřenské fondy prošly vývojem od úplně neznámého, tajemného, obávaného a někdy i zatracovaného institutu až do dnešní situace, kdy podle mého názoru začínají získávat postavení standardního institutu pro správu majetku,“ říká Peter Kováčik, ředitel klientského servisu ve společnosti Svěřenská správa.

Svěřenské fondy chrání majetek

Neplatí přitom, že svěřenské fondy jsou jen záležitostí horních deseti tisíc, i když je pravdou, že se o ně zajímají zejména movitější klienti, kteří častěji řeší otázky, na něž mohou trusty odpovědět. Většinou jde o ochranu majetku nebo mezigenerační transfer.

„Svěřenské fondy stále častěji zakládají i lidé s běžným majetkem v hodnotě jednotek milionů korun, kteří potřebují například ochránit nemovitosti, jež by zdědili potomci v exekuci. Nebo chtějí zamezit propadnutí majetku státu a raději mu určí bohulibější osud,“ vysvětluje Peter Kováčik. Trust může sloužit také k úpravě výživného.

Typickým zájemcem o svěřenské fondy i tak zůstává hlavně podnikatel, jenž chce svůj majetek ochránit před podnikatelskými riziky. Nejčastějším motivem zakládání svěřenských fondů je tedy ochrana majetku. S tím jde ruku v ruce i otázka převodu majetku na další generace – zakladatel svěřenského fondu si totiž může stanovit určité podmínky svých dědiců, jako je například věk, vzdělání nebo řádně vedený život. V tomto ohledu je svěřenský fond vhodným institutem, protože umožňuje nastavit pravidla plnění velmi flexibilně.

Každý trust je unikátní

Založení trustu předchází rozbor životní situace zakladatele. „Detailně rozebíráme, čeho chce založením svěřenského fondu dosáhnout, jak si představuje, že bude trust fungovat v různých situacích, zejména těch krizových. Postupně vytváříme požadovanou strukturu fondu. Tu následně testujeme na různých typových situacích, abychom se ujistili, že v nich svěřenský fond obstojí,“ přibližuje proces Peter Kováčik.

Sestavená struktura jde následně do právního oddělení. Vzniká statut svěřenského fondu a související dokumentace. Následují administrativní kroky založení svěřenského fondu. Mezi ně patří návštěva notáře, kde statut dostane zákonem požadovanou formu notářského zápisu, zároveň je třeba jmenovat správce a na závěr následuje zápis svěřenského fondu do rejstříku. Tím se celý proces završí.

Na založení kvalitního trustu, který myslí na všechny případné situace, se podílí hned několik odborníků. Na začátku je vždy svěřenský správce, jenž se zakladatelem podrobně rozebere jeho potřeby a požadavky. Někdy je těchto poradců i více, protože je potřeba různých úhlů pohledů, například ekonomických, daňových, ale i psychologických či filosofických. V celém procesu je nezbytný právník, notář a v neposlední řadě i svěřenský správce, pokud se zakladatel rozhodne pro využití profesionála.

V hrubém odhadu vyjde založení trustu na padesát až sto tisíc korun. „Vše záleží samozřejmě na náročnosti zadání, respektive na životní situaci a množství posudků, jež se musí vypracovat. Na některých svěřenských fondech pracujeme více než rok, protože jejich strukturování je náročné. Finanční náročnost založení takového svěřenského fondu je pochopitelně vyšší než u trustu, který řeší typovou situaci a je hotový v řádu týdnů,“ dodává Peter Kováčik.

Výběr svěřenského správce

Pravomocí zakladatele svěřenského fondu je jmenování správce fondu. V podstatě existují dvě možnosti – využít služeb profesionála nebo si vybrat někoho z blízkého okolí, například z rodiny. Obě řešení mají své výhody a nevýhody.

Protože si zakladatelé často chtějí ponechat nad svěřenským fondem kontrolu, sami se stávají správci, ale v takovém případě zákon vyžaduje, aby byl jmenován ještě  další správce, jenž nebude ani zakladatelem, ani obmyšleným (tedy osobou, jež má z fondu prospěch). V tomto případě se často využívá  profesionál, jenž splní roli nezávislého správce a současně do správy fondu přináší odbornost, kterou zakladatel nemá.

„Zakladatelé si pochopitelně volí správce, k nimž mají maximální důvěru, proto jsou osoby z nejbližšího okolí nasnadě. Výhody a nevýhody asi nikoho nepřekvapí – profesionální správce přináší nezávislost a nestrannost, ale je to pořád "cizí" člověk. Blízkost příbuzného nebo přítele může být jak výhodou, tak i nevýhodou, pokud se například časem vzájemné vztahy zhorší,“ uzavírá Ing. Peter Kováčik.

Zvažujete založení svěřenského fondu? Máte k tématu další otázky? Rádi vám v našem House of Trust poskytneme bezplatnou konzultaci.

Autor článku: Ing. Peter Kováčik, ředitel klientského servisu ve společnosti Svěřenská správa

Zaujal vás článek?

Dejte nám svůj mail a my vám budeme podobné články posílat 1x měsíčně.
Získejte přehled, co se ve světě svěřenských fondů děje:

Tento web je chráněn technologií reCAPTCHA. Ochrana soukromí a smluvní podmínky.

Související články

————   House of Trust   ————
Book Cover

100 stran
praktických rad, tipů a našich zkušeností.

Stáhnout Newsletter